Widlák.cz

Jak jsem již uvedl v minulém článku, konečně jsem se dočkal své digitální kamery. Zatímco digitálních fotoaparátů jsem vystřídal už několik, na kameru jsem z nějakého důvodu nikdy nenarazil. Před několika lety byly digitální kamery v plenkách a navíc byly šíleně drahé. To dnes naštěstí již neplatí a svou kameru si může dovolit téměř každý, tedy i já…
Následující řádky berte spíše jako shrnutí prvních dojmů od naprostého video amatéra. Ti pokročilí by jej v zájmu svého zdraví raději neměli ani číst

Jak jsem vybíral

Výběr mé první digitální kamery nebyl vůbec jednoduchý. Na začátku jsem věděl, že existují kamery, které dokáží zaznamenávat v HDV, což je standard pro komprimované HD video a kamery, které zaznamenávají v dnes standardním, avšak už poněkud dosluhujícím, standardu PAL (768×576px). První skupina kamer je samozřejmě, co se kvality záznamu týče, lepší, jenže to se adekvátně odráží na ceně. Jelikož jsem ani netušil, zda mě natáčení vlastních videí chytne a nebo kamera zůstane ležet dva roky někde ve skříni, zvolil jsem raději variantu druhou, kameru s klasickým rozlišením.

Dále bylo potřeba rozhodnout se, na co bude má budoucí kamera zaznamenávat. Cest existuje několik, můžou to být Mini DVD, pevný disk nebo MiniDV. Mini DVD o kapacitě asi 2,8GB se mi zprvu zdálo být dobrým řešením, jenže to jsem ještě nevěděl, že 2,8GB je pro video ve skutečnosti proklatě málo. Kamera pak musí ukládat záznam komprimovaně a to jsem nechtěl. Logickým cílem by měla být maximální kvalita z kamery, která může být poté snížena až dodatečně na PC. Další možností byl tedy pevný disk. Kamery mají obvykle disk o kapacitě 30GB. Jenže zase, 30GB není zase tak moc a jakmile dojde kapacita, je konec. Navíc disk je mechanická nevyměnitelná část a při jeho závadě se musíte na chvíli rozloučit s celou kamerou.

Volba tedy nakonec padla na nejméně pravděpodobnou variantu zaznamenávající na MiniDV pásky. MiniDV je nejen kompaktní, ale také co do poměru cena/kapacita bezkonkurenční. Na jednu hodinovou MiniDV se vleze asi 17GB nekomprimovaného záznamu a to se za cenu 100 Kč/profi kazeta opravdu vyplatí. Po výběru druhu kamery už jen zbývalo vybrat konkrétní model.

Kdesi na Internetu jsem se zase dočetl, že existují kamery s jedním CCD čipem a 3CCD čipy. Přičemž tři čipy poskytují opravdu skvělou kvalitu obrazu, protože každá barva (RGB) je zpracovávána na jednom z nich, kdežto jediný CCD musí zvládat všechno sám. Dále jsem se dočetl, že kamery se třemi čipy mají mnohem menší optický zoom, z jakého důvodu ani netuším. Přesto jsem se však rozhodl pro 3CCD kvůli kvalitě obrazu. Dále už zbývalo jen najít kameru s optickým stabilizátorem obrazu, protože ty digitální prý stojí za nic.

Panasonic NV-GS320EP-S

Po mnoha prostudovaných recenzích a katalozích internetových obchodů padla nakonec volba na kameru od Panasonicu. Nakonec Panasonic je myslím jedna z nejrenomovanějších značek a už jen kvůli případným reklamacím se oplatí kameru od něj pořídit. Model, který zmiňuji v nadpisu je druhým nejvyšším zástupcem digitálních kamer pro amatérské použití. Obsahuje 3CCD, 10× optický zoom (mimochodem už s ním mám co dělat abych kameru udržel) a optický stabilizátor.

Hned co jsem si kameru objednal, nemohl jsem se dočkat až přijde . Netrvalo to však ani dva dny a byla na stole. A já jsem se mohl konečně stát tím slavným filmařem . V tomto článku se nebudu věnovat kvalitě videa samotného. O něm bude další díl, který napíšu snad už zítra…

Co bylo v balení?

Je docela známo, že výrobci se u levnější elektroniky v příslušenství zrovna nevyžívají a tak je obvykle obsaženo jen to nejdůležitější. V případě této kamery to bylo:

• kamera (s krytkou na objektiv a poutkem pro ruku)
• nabíječka a kabely (nelze ji použít naráz třeba k připojení k PC a k nabíjení baterky)
• manuál (CZ/H, EN/PL – proč jsou v českém manuálu odstavce v polštině?), nějaký ten reklamní leták, záruka a disclaimer kecy
• dálkový ovladač (skvělá věc – dosah asi 10m před kamerou, jinak horizontální i vertikální úhel asi 80 stupňů na obě strany, při pravém úhlu už ovladač nefunguje)
• baterka k dálkovému ovladači
• baterka ke kameře (samozřejmě ta nejslabší), podle manuálu nabíjení 1h 40min, nepřetržitý záznam hodinu až hodinu dvacet a nesouvislý záznam půl hodiny)
• kabel AV – cinch (levý kanál zvuk, pravý kanál zvuk, obraz)
• USB kabel
• CD s podivnými programy a USB driverem

Tady už nějaké fotečky:

Z dosavadních zkušeností mohu říci, že svého rozhodnutí zatím nelituji ani v nejmenším. Malé mínusy, co se výbavy týče je absence FireWire kabelu, který je nejspolehlivějším konektorem pro připojení kamery k PC. USB sice taky funguje, ale pravděpodobně jen v dodávaných programech (samozřejmě se hodí maximálně pro extrakci videa z MiniDV). Nyní čekám na pátek, kdy má dorazit Pinnacle Studio 11 a FireWire řadič s kabelem, takže více informací o kvalitě videa a o jeho zpracování v zítřejším článku.